Otis Laubert - Sběratel idejí

Nejlépe vše pochopíme při návštěvě umělcova ateliéru, ten je totiž sám o sobě (největším) uměleckým dílem Otise Lauberta. Třináct místností umělcova „depozitu“ v bratislavské čtvrti Rača je po strop zaplněno krabicemi plnými za léta nasbíraných cetek, drobných suvenýrů, známek, odznaků, starých bankovek, víček, plastových hraček, textilních útržků, fragmentů... Vše roztříděno podle barev, tvarů, materiálů, témat. Krabice jsou označeny popiskami, systematicky uloženy a po léta doplňovány dalším nalezeným materiálem. Předměty Laubert získává sbíráním na ulici, kupováním na burzách, bleších trzích. Často jde o věci, které nemají žádnou, nebo jen malou cenu, někdo se jich zbavil, zahodil je. Laubert jim přenesením do uměleckého diskurzu a uspořádáním do nových vztahů vdechne nový smysl existence. 

Otis Laubert uskladněné nalezené předměty třídí, organizuje podle zvoleného klíče do různých nových skupin a typů a následně z nich vytváří obrazy, asambláže nebo prostorové instalace. Často pracuje s jazykem geometrické abstrakce a amerického minimalismu, využívá multiplikace, seriálního řazení. Vyplňuje prázdno (horror vacui) a současně tematizuje mechanickou jednotvárnou práci. Organizuje předměty podle barev, velikosti, tvarů. Některé zvolené organizační principy se podobají hrám nebo hlavolamům. Některé lze „číst“ jako znakový sytém, text. Přítomnost silné obsesivní stránky v tvorbě Otise Lauberta jej staví do blízkosti umělců art brut, současně ale přes svou intenzivní fyzičnost a objektovost zůstává jeho uměním bytostně konceptuálním. 

Tematicky se práce Otise Lauberta pohybuje v okruzích, vzájemně se prolínajících a souvisejících. Limitované rozměry Galerie NTK dovolují představit jen několik z nich: sběratelství, kartografie (mapy), vexilologie (vlajky), peníze, hudba, knihy-objekty, mail-art, fotografické portréty, čas (hodiny)... 

Důležitým aspektem tvorby Otise Lauberta je také přítomnost jemného poetického humoru a ironie, projevující se asi nevýrazněji v názvech děl, které jsou často rafinovanými odkazy na média, popkulturu nebo na umělecký diskurz. Otis Laubert dává svým dílům názvy nejčastěji ve slovenštině, ale používá také češtinu. Ostatně, řada jeho kartografických děl pracuje s motivem Československa. Rozhodli jsme se z toho důvodu Laubertovu slovenštinu nepřekládat a ponechat na popiskách k výstavě originální znění. 

V mnoha případech teprve velké množství nasbíraných předmětů Laubertovi umožní zrealizovat jeho ideu – takové sbírání zabere čas. Datace některých vystavených děl proto obsahují rok, kdy dílo vzniklo v konceptuálním smyslu a bylo zaznamenáno prostřednictvím kresby (projektu), a rok, kdy bylo fyzicky zrealizováno. Mezi těmito daty mohly uběhnout i desítky let. 

Pro lepší recepci umělcova myšlení je užitečné vidět pohromadě větší množství jeho uměleckých děl. U Otise Lauberta to platí dvojnásob. Jedno Laubertovo dílo nestačí. Je třeba jich vidět mnoho. Teprve poté lépe rozečteme vrstevnatost a komplexitu jeho uměleckého záběru, zaznamenáme opakující se témata a vzorce, uvědomíme si jejich důležitost, pochopíme vzájemné odkazy mezi jednotlivými díly. S množstvím intenzita i autenticita Laubertových prací roste. Namísto aby se témata rozmělnila, svým opakováním se potvrzují a legitimizují. 

Nejintenzivnější zážitek tohoto typu měli v roce 2015 návštěvníci bratislavského Muzea Otise Lauberta, které si autor sám ve vlastní režii otevřel na Laurinské ulici čp. 11. Muzeum plné humorných a nápaditých exponátů bylo oslavou čisté kreativity. Laubertův utopický projekt bohužel ukončil svou činnost na jaře následujícího roku. 

Otis Laubert je z rodu umělců, jako byl Roman Opalka, Andy Warhol, Gilbert a George nebo Joseph Beuys - v osobě Lauberta se stírá hranice mezi uměním a životem jako takovým. A stírají se také hranice mezi hmotným a nehmotným. Mezi předměty a idejemi. Laubert není tvořícím umělcem pouze v ateliéru při práci na svých asamblážích, je jím neustále, ať už sbírá na ulici zahozené předměty, anebo když si denně zaznamenává další a další nápady, projekty, „spící ideje“ které v budoucnu zrealizuje. Dílo Otise Lauberta je příkladem Totálního umění. 

(TO BE WITH ART IS ALL WE ASK / Gilbert & George) 

Poděkování:

Instalace výstavy:  Jakub Potůček, Kamil Marcel Hodáček 

Odborná spolupráce:  Annamária Juhásová 

Technická spolupráce:  Jana Ziegelheimová, Tomáš Martinec, Jiří Navrátil 

pozvánka na výstavu:

Galerie

Galerie NTK a YUAR architects uvádějí výstavu

UKRAINE. ARCHITECTURE OF EMERGENCY

aneb Jaká je role architektury v období konfliktů a krizí?

Dovolujeme si Vás srdečně pozvat na výstavu ukrajinské architektky Eleny Orap a španělské architektky a urbanistky Estefanie Mompean Botias. Hlavním cílem výstavy je představit architekturu jako nástroj přežití, odporu i obnovy v podmínkách války a krizí. Na konkrétních příkladech z Ukrajiny ukazuje nové přístupy k dočasnému i dlouhodobému bydlení, udržitelnosti a práci s narušeným životním prostředím. Projekt je rovněž silným vzdělávacím impulzem pro mladou generaci architektů a plánovačů.

Výstava probíhá pod záštitou České komory architektů.

Hranice člověka

V dnešní době, přesycené informacemi, zahlcené katastrofami a blízkými i vzdálenými hrozbami, v čase válečných konfliktů a v období, kdy si mnohem intenzivněji než dříve uvědomujeme otisk lidské ruky v krajině, v době žalu a smutku po původní sounáležitosti s přírodou a s tušením blížícího se konce starých (ne)pořádků, sbíráme v sobě naději na nové struktury „spolu-žití“ na planetě Zemi. Přehodnocujeme svou roli – roli člověka. Co to vlastně znamená být člověkem? Jak se identifikujeme? Zjistili jsme, že striktní vymezení tohoto pojmu již dávno neplatí. Už na začátku svého výzkumu jsme si uvědomili, že většina našich respondentů vnímá pojem člověk jako něco, co nelze jednoznačně definovat či ohraničit. Tento pojem přesahuje do dimenzí přírody, mikrokosmu i makrokosmu. Je ovlivněn stroji a digitálním světem, který proniká do lidského vnímání, fungování a jednání. Digitální realita přetváří naši mysl a mění naše vnímání fyzického světa. Výstavní projekt Hranice člověka je pokusem o redefinici tradičního výtvarného žánru portrétu a jeho aktualizaci. Klade si otázku, jak můžeme v dnešní době vizuálně reprezentovat podobu konkrétní osoby s ohledem na nové technologie a soudobé koncepce lidství. Vychází z posthumanistických teorií, které přehodnocují sociální kategorie a překračují tradičně vymezené hranice lidského, stejně jako samotný pojem člověk (human).

Vystavující

Studenti UHK: Ateliér Intermediální tvorby/Video performance/Prostorové tvorby: Barbora Bílková, Sofie Eliášová, Aneta Hloucalová, Aneta Jarošová, Jan Koťátko, Kamila Kuldová, Barbora Maisnerová, Lada Nováková, Lada Michaela Pelcová, Vít Ondroušek, Anežka Šrejberová, Adam Šťovíček, Eliška Vrabcová a další… Pedagogové a hosté: Daniela Baráčková, Viktor Dedek, Anna Hulačová, Tomáš Hrůza, Eva Jiřička, Tomáš Moravec, Tereza Severová

Šátková Výzva. Martina Houdek

Dva příběhy dvou silných žen ve stejném roce. Kláru a Ivu svedla dohromady těžká nemoc, se kterou se obě musely poprat. Přišla nečekaně, obrátila jim životy naruby a obě donutila přehodnotit své dosavadní priority. Naučila je něco o nich samých i o lidech kolem. Setkaly se s velkou podporou, ale i nejedním předsudkem a netaktností. Tak vznikla šátková výzva, která na Instagramu vyzývá všechny, tedy i zdravé ženy, aby více nosily šátky na hlavách a sdílely své fotky s hashtagy #satkovavyzva a #satkovavyzvaproonkolozky.

Slavnostní zahájení se uskuteční ve čtvrtek 13. 3. od 18 h a bude spojené s hudebním vystoupením paní Evy Cendors na oslavu ženské krásy v rámci Tulipánového měsíce 2025 – Amelie, z.s.

13. ročník projektu „Tulipánový měsíc“ zviditelňuje potřebu komplexní péče během onkologické nemoci.

amelie-zs.cz

tulipanovymesic.cz

Rail4V4+V Railway Heritage

Expozice Rail4V4+V Railway Heritage je výsledkem dlouhodobé spolupráce mezi Galerií NTK aVýzkumným centrem průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze.

Putovní výstava stručně představuje 50 vybraných památek železničního dědictví pětice historicky provázaných zemí: srbské Vojvodiny, Maďarska, Slovenska, České republiky a Polska. Je výstupem dvojice navazujících výzkumných a popularizačních projektů „Rail4V4+V“, financovaných z Mezinárodního visegrádského fondu, které si kladly za cíl posílit úlohu železnice při zachování středoevropské kolektivní identity prostřednictvím jejího hmotného i nehmotného dědictví a zdůraznit její regionální i přeshraniční význam.

Výstavu je možné zhlédnout od 17. ledna do 15. února ve foyer Národní technické knihovny v Praze-Dejvicích, poté se přesune do výstavního prostoru kavárny Stanice na nymburském nádraží.

Na projektu Rail4V4+V vedeným Platformou za studije kulture CULTstore z Noviho Sadu se podílí Fakulta architektúry a dizajnu Slovenské technické univerzity v Bratislavě, Fundacja Ochrony Dziedzictwa Przemysłowego z Vratislavi, Aviscon Tanácsadó és Szolgáltató Kft. z Budapešti a Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze.

FUA TUL 30

FUA30 a Jiří Suchomel: Architektura spolupráce

Zveme Vás na KOMENTOVANOU PROHLÍDKU výstav FUA30 a Jiří Suchomel: Architektura spolupráce ve čtvrtek 23. ledna 2025 od 17 hodin. Výstavami vás provedou osobně: architekt Jiří Suchomel, kurátor Filip Šenk, děkan FUA TUL Jan Stolín a kurátor Karel Srp. Vstup ZDARMA

Výstavy „Jiří Suchomel: Architektura spolupráce“ a „FUA30“ se konají u příležitosti výročí 30 let od založení FUA TUL. Vystavena bude architektonická tvorba zakladatele fakulty, prof. Jiřího Suchomela, instalace doc. M.A. Jana Stolína a prezentace fakulty. Výstava vznikla ve spolupráci Národní technické knihovny a Fakulty umění a architektury Technické univerzity Liberec.

Více informací o výstavě naleznete zde.